Cenné papíry a jejich podoby

Paragraf 514 občanského zákoníku definuje cenný papír jako „listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“. Zjednodušeně řečeno jsou cenné papíry investičními nástroji, které využívají investoři ke zhodnocování svých peněz. Mohou přitom mít různé podoby, formy a druhy, podle kterých je můžeme dělit.

Jak je to s druhy cenných papírů?

Z toho nejobecnějšího hlediska se cenné papíry dají dělit na ty, které se obchodují na kapitálovém trhu (těch je většina) a ty obchodované na peněžním trhu.
Kapitálový trh je složkou finančního trhu, kde dochází ke směně střednědobého a dlouhodobého kapitálu, z toho důvodu se tam obchodují nejčastěji akcie, podílové listy nebo dluhopisy.
Naproti tomu na peněžním trhu, jakožto druhé složce finančního trhu, dochází k obchodu s krátkodobými cennými papíry, jako jsou směnky a šeky.

Na jaké podoby cenných papírů můžeme narazit?

Teoreticky můžeme rozlišit dvě základní podoby cenných papírů – listinnou a zaknihovanou.
U listinných cenných papírů je právo jednoduše vtěleno do listiny.
Zaknihované cenné papíry oproti tomu nemají hmotný nosič a jsou v elektronické podobě uložené v Centrálním depozitáři cenných papírů či v některých případech u obchodníka s cennými papíry/investiční společnosti.
Zvláštní kategorii potom představují imobilizované cenné papíry. Ty jsou v podstatě listinné cenné papíry, které byly předány do hromadné úschovy a dále vystupují jako cenné papíry zaknihované.

Jak je to s jejich formou?

Forma cenných papírů určuje především to, jak lze cenné papíry převádět, tedy měnit vlastníka daného cenného papíru.
Vlastnické právo k cenným papírům se obecně převádí jako vlastnické právo k věci movité, tedy smlouvou (v zásadě lze sjednat i ústní formou) s účinností k okamžiku jeho předání. Další postup však závisí na jejich formě.
Cenné papíry na doručitele neobsahují jméno oprávněné osoby, proto stačí takový cenný papír převést smlouvou, přičemž účinky převodu nastávají k okamžiku jeho fyzického předání.
Cenné papíry na řad vyžadují kromě smlouvy a předání navíc ještě rubopis, neboť první oprávněná osoba je na daném cenném papíru vždy uvedena.

• Rubopis (indosament) je jednostranné, bezpodmínečné a písemné právní jednání, jehož náležitosti upravuje zákon směnečný a šekový.
• Rubopisy se píší vždy pod/vedle sebe, a to přímo na cenný papír, popř. na tzv. přívěsek. Aktuálního vlastníka poté poznáme podle toho, kdo je poslední uvedenou osobou. Rubopis musí navíc podepsat převodce cenného papíru. Při uplatňování práv z cenného papíru pak vlastník musí prokázat, že mu svědčí nepřetržitá řada takových rubopisů.

Cenné papíry na jméno (také rektapapíry) se převádí rovněž smlouvou, avšak protože je na nich výslovně uvedena osoba oprávněná a převod rubopisem je vyloučen, lze takové právo převést pouze smlouvou o postoupení práv, a to k okamžiku účinnosti této smlouvy.

Závěrem

Samotný výběr konkrétního typu cenného papíru jako investice vyžaduje pečlivou úvahu, neboť konkrétní právní rozdíly, které vyplývají z jednotlivých podob cenných papírů, mohou mít dalekosáhlé důsledky pro vaše investování. I proto jsou znalosti v oblasti cenných papírů bezpochyby stěžejní vlastností kohokoli, kdo uvažuje o seriózním zhodnocení svých finančních prostředků na finančním trhu.

Kristýna Antonová